Vysoký krevní tlak – hypertenze

Definice arteriální hypertenze: opakované zvýšení TK ≥ 140/90 mm Hg naměřené minimálně při dvou různých návštěvách. Dále existuje i tzv. izolovaná systolická hypertenze, definované jako systolický TK ≥ 140 mm Hg a současně diastolický TK < 90 mm Hg.

Ambulantní monitorování krevního tlaku (AMTK, tlakový Holter, tonoport) po dobu 24 hodin se provádí při větších rozdílech mezi TK doma a u lékaře, rezistenci hypertenze k léčbě, podezření na chybění nočního poklesu TK, podezření na hypotenzi – nízký krevní tlak (zejména u starších a diabetiků), těhotenství a podezření na eklampsii. Nejdůležitějším ukazatelem je 24-hodinový průměr TK. Normální hodnoty TK při AMTK: 24 hodinový průměr < 130/80 mm Hg, denní průměr < 135/85 mm Hg a noční průměr < 120/70 mm Hg.

Vedle měření TK v ordinaci lze provádět domácí měření TK. Nemocný si měří TK vsedě v klidu, alespoň 2x po sobě, a to ráno a večer. Je optimální, pokud si nemocný takto měří TK 7 dní v týdnu předcházejícím klinické kontrole. Domácí měření má provádět dobře spolupracující nemocný, u kterého je záruka, že si sám nebude měnit léčbu v závislosti na naměřených hodnotách.. Průměr hodnot TK v domácích podmínkách ≥ 135/85 mm Hg je již považován za zvýšený. Pokud má nemocný opakovaně normální hodnoty TK při domácím měření a vysoké hodnoty v ordinaci, jde o hypertenzi bílého pláště.

Úvodní vyšetření – po zjištění vysokého krevního tlaku se provádí nejprve screeningová vyšetření, která jsou povinná u všech hypertoniků. Kromě laboratorního vyšetření krve a moči sem patří zjištění výskytu vysokého krevního tlaku a následných komplikací (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda) v rodině, fyzikální vyšetření pacienta a EKG. Následně lze stanovit kardiovaskulární riziko pro daného pacienta, které stanoví pravděpodobnost úmrtí na kardiovaskulární příčinu v následujících 10ti letech. Hodnoty nad 5% se považují za vysoké.

Sem spadají pacienti s renálním postižením s poklesem renální funkce: eGFR 300 mg/24 h.

Pravidelné kontroly u stabilizovaných hypertoniků se provádí jednou za tři měsíce. U nestabilizovaného stavu, na počátku léčby a při změně antihypertenziva častěji (za 4-6 týdnů).

Vysoký krevní tlak a ledviny.

Hypertenze je důležitým faktorem renálního rizika – urychluje progresi chronických onemocnění ledvin. Onemocnění ledvin pak naopak mohou způsobit vysoký krevní tlak. Působení je obousměrné.

Arteriální hypertenze se nachází přibližně u 80-85% pacientů s chronickým onemocněním ledvin (CKD). U osob bez závažnější poruchy ledvinné funkce dosahuje 60 %, u osob s CKD 3-4 80–90 %, u osob s terminálním selháním ledvin léčených hemodialýzou 50-60 % , u pacientů na CAPD 50 – 80% a u příjemců transplantované ledviny 60–90 %.

Pacienti s onemocněním ledvin jsou ve vyšším kardiovaskulárním riziku a cílový krevní tlak je u nich nižší : < 135/85 mm Hg, < 130/80 mm Hg. Přísnější kritéria platí pro pacienty s proteinurií > 0,5g/24 h.

Léčba

Kromě léčby samotného renálního onemocnění – spočívá v léčbě nefarmakologické a farmakologické (= léky na snížení revního tlaku – antihypertenziva).

Nefarmakologická léčba zahrnuje úpravu životního stylu:

• Zanechání kouření.
• Snížení tělesné hmotnosti
• Dostatečná fyzická aktivita
• Snížení nadměrné konzumace alkoholu
• Omezení příjmu soli
• Ostatní dietní opatření podle tíže onemocnění ledvin